Sklenice
Život u sklenice chutná sladce,
zvlášť když je ještě plná...
Když táta pil,
usmíval ses na něj jenom trpce...
Byla to jeho vina,
co způsobil...
A teď sám víš,
jak moc těžký je
sám se sebou žít...
Být jak slepýš,
had nohy maje
a jen se plížit.
Tmou a též jitrem
jako tulák hledaje
cíl svůj nejasný.
Neb všechno krásný,
co tě tak naplňuje,
odlétlo s vichrem.
Ten,
který vlétl do světnice,
v níž jsi okno otevřel...
Zhasil všechno i svíce
v den,
na nějž bys ódy pěl.
Kdyby se však jen
nezatvářil takhle fatálně
a z plezíru neuvrhl tě
v bezútěšný sen.
PS